Kray zemli, zasypana snihom, z lodu y vody,
Zinka bila chyzo stoyit'.
Yiy i dosi lyudy nosyat' zertvy –
Do lehkych ruk vkladayut' mertvych:
– U nebo zvedy!
Posmishka zlaya:
– Ya lyshe hrayu, yak moze – zletyt'!
A ya na porozi stanu, ruky rozkynu.
A ya na storozi stanu – schoplyu, perestrinu.
Ponad prirvoyu zinka bila
Zakryvavleni ochi zakryla
Novomu z smertnych:
– Spy! Vze spysh?
V spynu shtovchaye. Z krayu v bezkraye.
– Moze y zletysh!