Vstan, Oriyu!

Hriye sonechko!
Usmihayetsya nebo yasneye.
Dzvonyt pisenku zaivoronochok,
zatonuvshy des v bezdni-hlybyni
kryshtalevoho okeanu...

Pryspiv:
Vstan ze, Oriyu!
Vze prohuly vitry!
Proskrypiv moroz!
Vze proishla zyma!

Lyubo dyhaye vozduh lehotom,
mov u divchyny, shcho z snu budytsya,
V hrudi radisno b’yes zdorovaya
molodaya krov.

Pryspiv

Hei, braty! V koho serce chysteye,
ruky sylniyi, dumka chesnaya, –
Prokydaitesya!
Vstante, sluhaite vsemohutnoho
poklyku vesny.

Pryspiv