Za vysoki hory sonce vidlitalo
Bylosya krylcyamy u nebesnu dal,
Ya z ioho tak dovho-dovho provodzala
Mabut serce znalo, shcho pryide pechal.
Pryspiv:
Mamo, de z te sonce, shchob spalylo bil mii,
Shchob zihrilo dushu, navit u pitmah,
Ya z bez toho soncya vze ne budu vilna,
Vze ne budu vilna yak pryide zyma.
Viter v moyih dumah, nich u koznim slovi,
A bilya vikoncya ne zhasa svicha,
Moze i ne buvaye vichnoyi ljubovi,
Ta ya z bachu sonce u ioho ochah.
Pryspiv