Pochynayu den, yak zvychayna lyudyna, p’yat' chvylyn na yizu, zbyrannya hodynu zabyraye,
Holova ide kolovorotom, pryyilysya vze budenni turboty.
Pryamuyu shvydko po ridnomu kvartalu, na oblychchi hraye posmishka zuchvala,
Lyudy obchodyat' mene storonoyu, inodi dyvuyut' svoyeyu nedoviroyu.
A ya pozychu babulec' ta pidu yoho sadyty, shcho budu z nym robyty, ne mozu uyavyty,
Ale v kysheni hamanec', to holovne... tomu pryamuyu navprostec'.
A hamanec' na tovstomu lancyuzi, shyroki shtanci, use ye pry sobi,
Chymchykuyu, zyrkayu ochyma, reahuyu, koly muza modnyava lyne.

Pryspiv:
Den u den dusha rozkvitaye. Den u den navkolo vesna.
Den u den serce spivaye...
Den u den dusha rozkvitaye. Den u den navkolo vesna.
Den u den serce vyhravaye...

Daye meni natchnen bad'ore dovkillya, pronyzuye naskriz', yak elektrochvylya.
Dmuchaye lehenko zustrichnyi viterec', vyroblyaye povitryanyi tanec'.
Tryvaye dali pryrodnya vystava, den u den taka sobi dorechna zabava,
Ryatuye mene vid zelenoho smutu, koly padaye zir na budennist' zakynutu.
Ya povernus' teper, dyvlyus' na nebo synye, stelya nebesnaya mene nakryla
Obriyem okreslyla svoyi kordony, sonyachne syayvo daye meni fotony.
Idu, daruyu enerhiyu nastroyu, bazayu zaluchyty do zyttya bilshe kontrastu,
Rayduzno, barvysto zustrichayu den u den, kozen den daruye novych vrazen.

Pryspiv