Kosari

Shche rosa z zytiv ne spala,
My vzyaly brusky i klepala
I z zori, i z zori
Hostrym kosy, v ruchku idem,
Kolos pid nohy kladem –
Do zori, do zori!

Proidem hony, druhi i treti,
A zyta yak ocherety –
Ne prob’yem, ne probyem.
Tyahnem kosy – tak blyshchat,
Vdarym v zyto – az bryazchat,
My vse idemo, my vse idem!

Zovte zyto perespilo,
Tym i spynu nadlomylo –
Az bolyt, az bolyt.
Nute z, nute, kosari,
Nedaleko do zori, –
Potyahnit! Potyahnit!

Den zahode, sonce syade,
Kashovar tahan navare
Nad ohnem, nad ohnem.
Syadem my do kazana,
Poyimo kulish do dna
i oddyhnem, oddyhnem.

Na pokosy vpaly rosy,
Ne bryazchat ob zyto kosy
Na lanah, na lanah.
I do rannoyi zori
Pozasnuly kosari
Na sternyah, na sternyah.