Osidlayu krylatyi viter,
Hostri shpory vzenu u boky, –
I sternya ne taka vze zbyta,
I tuman ne takyi hlybokyi.
Doky krov ne stoyit u vichchyu,
Doky bii ne hrymyt u vuhah,
Chochu vtomlenym peredplichchyam
Vchuty vtihu ne vbyvchyh ruhiv.
Tyho ponochi, son ubohyi,
Nayizacheni middyu surmy.
Dai ze, Chreste, vdyahty ostrohy,
Dai ze vitru smutnomu durnyu.