Zinka, shcho mene ljubyla

Vidmerehtila dalech bila,
Snihy roztaly – i nema.
I zinka, shcho mene ljubyla,
Zyve rozluchena, sama.

Vona ne dzvonyt i ne pyshe,
Vona ne klyche i ne zde.
Chomu z todi do neyi, virshe,
Dusha pohnyuplena brede?

Nevze nadiyetsya, shcho mozna
Pereinakshyty zyttya?
Ale mynushcha dnyna kozna
I chas teche bez vorottya...

I vze nichoho ne zminyty,
Sudbu ne vyberesh novu...
I tilky pam’yat bude zyty,
Dopoky v sviti ya zyvu.