Pryspiv:
Oi, cheremho, duhmyana ta pyshna,
Chomu z hayu u pole ty vyishla?
Chy v nim vitra, shcho z hir, pokohala,
Chy to myla do mene pryslala?
Oi, cheremho, duhmyana ta pyshna,
Chomu z hayu u pole ty vyishla?
Ya ne budu lamaty cvit-hillya,
Nehai kvitne vono do vesillya,
A budu moyu mylu chekaty
i pro cheremhu yii pisnyu spivaty.
Pryspiv
Yak zasyaye u nebi zirnycya,
Moya myla prylyne, yak ptycya, –
I ziide todi z hir otoi viter,
i zlyne tanec cheremhovyh vihol.
Pryspiv