Zinky i choloviky

Mabut, komus bulo tak treba,
I os uze yaki viky
Ne u rayu na nebi,
A na zemli pid nebom
Zyvut zinky i choloviky.
Vse stalos zavdyaky pomylci...
Samo z ne hrishne po sobi
Te yabluko na hilci,
te yabluko na hilci,
A dvoye holyh na travi...

Pryspiv:
Oi, yak dyvno
Vlashtovanyi svit:
Chto hvoriv? Baba!
Chto pomer? Did!
Oi, yak dyvno
Vlashtovanyi svit:
Chto hvoriv? Baba!
Chto pomer? A pomer did!

Dusha bezsmertna i hrishne tilo,
Z yakym my mayemos ves vik,
I chasom, yak do dila,
To vze i ne zrozumilo,
De zinka, a de cholovik...
I v chomu z tut shukat prychynu?
Bo zinka v nas i bilsh nide
Vizme mishka na spynu,
Konya v bihu zupynyt
I v dim palayuchyi vviide.

Pryspiv

Zinky davno pryishly do rynku
Bez strahu i perestoroh,
Vid slova i do vchynku,
Choho bazaye zinka –
Toho bazaye navit Boh!
Navit Boh!