A u poly daleko

A u poly daleko
Roste teren vysoko.
Hei, hei!

A iz toho terena
Vyishla vdova moloda.
Hei, hei!

Z kvituchoyi ternyny
Vynesla vna dva syny.
Hei, hei!

Dva synochky vynesla,
V Dunai oboh vpustyla.
Hei, hei!

– Tyho, Dunayu, plyny:
Hlyady moyi dva syny.
Hei, hei!

Tyho hvylya ponesla
Yaroslava i Vasylya.
Hei, hei!

– Oi Dunai, zovtyi pisok,
Hlyady moyih ditochok.
Hei, hei!

– Chvyli, ditochok hlyadit,
Zaky pryide dvadcyat lit.
Hei, hei!

Cherez rokiv dvadcyat p’yat
Vyishla vdova vodu brat.
Hei, hei!

Stala vodu nabyrat,
Stav korabel vyplyvat.
Hei, hei!

Stav korabel vyplyvat,
Kapitan stav rozmovlyat.
Hei, hei!

– Oi ty, vdovo moloda,
Ye nas tuta hlopci dva.
Hei, hei!

Chochemo tobi skazat,
Vizmy nas pidnochuvat.
Hei, hei!

– Z Yaroslavom sama idu,
Vasylju donku dayu.
Hei, hei!

– Ah, ty vdovo moloda,
Pusta tvoya holova.
Hei, hei!

Shcho za pravda nastala,
Maty syna ne vznala.
Hei, hei!

– Yakyi oto svit nastav,
Shcho syn mamy ne vpiznav.
Hei, hei!

Shcho syn mamy ne vpiznav,
Brat z sestroyu shljub uzyav.
Hei, hei!