A ponyze ozera
Stoyit lypa zelena,
A na tii lypi, na tii zelenii
Try ptashkove spivayut.
Ne byly to ptashkove,
Ale kavalirove,
Namovlyayut sya do yednoi divchyny,
Kotromu sya dostane.
Yeden hvaryt: to moye.
Druhyi hvaryt: yak boh dast.
A tretomu sya serdenko kraye,
Kotromu sya dostane.
A v tii novii komori
Stoyit luzko zelene.
Oi loze, loze, krasne – zelene,
Chto na tobi spav bude?
Oi yak bude staryi spav,
Dai mu, boze, by ne vstav;
A yak molodyi, krasnoi urody,
By-s mu, boze, zdrav’ya dav!